Expozice Slezsko v Historické výstavní budově v Opavě přibližuje přírodní podmínky a biodiverzitu zdejšího regionu. A sice prostřednictvím širokého spektra sbírkových předmětů, které zahrnují všechna tři podlaží budovy včetně sklepních prostor.

Expozice Slezsko je zaměřena na přírodní a kulturněhistorické fenomény v současnosti nejmenší historické země České republiky – Slezska. S ohledem na velmi bohatý sbírkový fond Slezského zemského muzea a vzhledem k omezenému prostoru je nový koncept řešením, které umožňuje seznámit návštěvníky s co nejširším spektrem sbírkových předmětů a témat vztahujících se k přírodnímu a kulturnímu bohatství Slezska. Expozice Slezsko zahrnuje všechna tři podlaží Historické výstavní budovy. Vůbec poprvé v historii jsou zpřístupněny i sklepní prostory. Expozice je rozdělena na dvě části – Příroda Slezska a Encyklopedie Slezska. 

Příroda Slezska
Hlavní úlohou expozice Příroda Slezska je přiblížení přírodních podmínek a biodiverzity zdejšího regionu s přesahy do dalších evropských a světových oblastí. Krajina Slezska skýtá velké množství dokladů historie přírody. Geologická část ukazuje ve zkratce nejstarší historii a geologický vývoj na exponátech ze Slezska a severní Moravy.

Je to oblast z geologického hlediska velice rozmanitá, protože se zde stýkají dvě odlišné geologické jednotky – Český masiv a Karpatská soustava. Ve svrchním karbonu vznikla hornoslezská pánev s ložiskem černého uhlí – ostravsko-karvinský revír.          

Slezsko je nejdůležitější oblastí čtvrtohorního zalednění v České republice. Významné jsou slezské sopky z rozhraní třetihor a čtvrtohor, jako například Velký Roudný, Uhlířský vrch, Mezina a Bílčice. Na zkamenělinách se ukazuje rozvoj rostlin a živočichů na našem území od prvohor po čtvrtohory. Vedle karbonských vrstev jsou na faunu a flóru zvláště bohaté druhohorní sedimenty, nejlépe dochované v pohoří Moravskoslezských Beskyd, které se jako součást Karpatské soustavy vyvrásnily v třetihorách.         

Zvláště významné a bohaté na zvířecí zkameněliny jsou unikátní štramberské vápence vzniklé nahromaděním schránek mořských živočichů. Korálový útes u Štramberku patří mezi nejbohatší paleontologická naleziště v České republice. Poslední třetihorní záplava zasáhla na Opavsko a Hlučínsko a vytvořila zde ložiska sádrovců s velmi pozoruhodnou faunou a flórou (například Kobeřice, kde se nachází v současnosti jediné těžené ložisko sádrovce na českém území).         

V botanické části jsou prezentovány exempláře mechorostů, lišejníků a hub v kombinaci s herbáři významných zástupců rostlinných čeledí se zaměřením na botanicky zajímavá chráněná území (NPR Velká Kotlina, NPR Praděd, NPR Mionší, NPR Radhošť atd.), endemity a relikty Slezska a severní Moravy.         

V zoologické části expozice jsou zdůrazněny především druhy žijící ve Slezsku. Vychází se od vývojově nejjednodušších forem jednobuněčných přes měkkýše a členovce až k obratlovcům. 

Encyklopedie Slezska
Myšlenkou Encyklopedie Slezska, části expozice přibližující kaleidoskopickým, výběrovým, tematickým způsobem české Slezsko od pravěku do 20. století s nezbytnými přesahy za tuto časovou hranici směrem k dnešku, je představit zemi Slezsko, její dějiny, kulturu a obyvatelstvo v příkladech. 

Návštěvníci by měli získat pocit, jako by listovali živou encyklopedií. Koncepce kriticky reaguje na předcházející expozice z let 1955 a 1981, které se snažily uplatněním vývojového a oborového principu „vědecky“ postihnout fenomén slezského, případně i ostravského regionu.         

Nové pojetí vychází z antropologického přístupu. Na rozdíl od oborových konstruktů (např. etnografie, archeologie, dějiny umění) předkládá divákovi celostní pojetí prostředí a jeho prožívání. Tak jsou představeny základní sídelní typy (hesla: město a vesnice), je připomenuta výrobní a spotřební činnost závislá na materiálovém bohatství země (hesla: břidlice, keramika, těžba, textil, sklo, krajina, les), přiblíženy jsou představy související s lidským životem i se smrtí (hesla: alegorie, památka, smrt), není opomenuta ani umělecká tvorba jako nejvyšší kulturní instance a duchovní tradice, obojí v regionálních specifikách (hesla: kostel, varhany). Kultura je vnímána jako součást komunikace lidí (hesla: jazyk, divadlo) i ve smyslu civilizačních standardů (hesla: komunikace, obchod, bydlení). Přiblíženy jsou i pojmy související s povědomím o dějinách a jejich regionální specifičnosti (hesla: Slezsko, mír).