Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Sídlí tady muzeum s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví.

Podle datace na kabřinci byl objekt postaven v roce 1600, v průběhu doby trvání hamrů (1645-1725) patřil objekt ke stavu knížecí Horní hamerní hutě. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl i drát a nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil až do roku 1812 do prodeje kosárny revírníku ŘNŘ Janu Heinrichovi. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefě Langrové, majitelce sousedního mlýna. V roce 1898 přešel areál do rukou mlynáře Antona Franka, který ji také pronajímal (v roce 1921 zde bydlely rodiny koláře, dělníka na pile a kočího). Rodina Frankových vlastnila kosárnu až do roku 1945, kdy byla přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále pro rekreaci, ale jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčili úlohu muzea s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví.

Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z dalších budov v areálu se dochoval zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena stodola. Součástí je i zahrada. Jedná se o kulturní památku.